Já jsem muzikant.

Milí rodiče,

dočkali jsme se Masopustu a vlády se ujal únor. Každý den nám klepe na dveře v pěkně zmrzlé zástěře. Víme, že je bílý a proto pole sílí. Také už víme, že je to Masopustní král. V tomto období by mělo být všude plno smíchu, veselí a radosti. Bohužel covidová situace to moc neumožňuje, ale veverky se nedají.

Radost jsme si pantomimicky předváděli, radostné obličeje malovali, vyráběli v dílně i v kostkách. Radost chodila od města k městu a nevynechala žádnou cestu. Města jsme hledali v mapě a jelikož si je děti ještě neumí přečíst, vymýšleli jsme si názvy vlastní. Hráli jsme si se slovy a názvy odvozovali podle pohybu, situace, nálady… Skákanice, Točenice, Smíchovice, Hladěnice, Šimranice, Pšoukovice…Byly, ale také města, kde se nám nelíbilo. Bouchanice, Křičenice, Kousanice, Štípanice, Strkanice…

K veselí patří muzikanti a hudba. Pracovali jsme s písničkou ,, Já jsem muzikant“. Ukázali si a zahráli na spousty hudebních nástrojů. Vytleskávali jsme jejich název, určovali počáteční a koncová písmena. Rytmizovali a hodně zpívali. Hudební nástroje vznikly převážně v dílně. K výrobě jsme využili gumičky, tácky, krabice, kolíčky, víčka, ruličky…

Po práci jsme se těšili ven. Sněhová nadílka nám umožnila jezdit na lopatě, klouzat se a koulovat. Děti šlapáním do kopce posílily fyzickou zdatnost. Bylo krásně vidět, kdo je zvyklý do kopce chodit a kdo se nechá od rodičů tahat. Jelikož paní učitelky netahají, zvládli to nakonec všichni. Děti také přiložily ruku k dílu a společně jsme si vyrobili ,,lopatovou dráhu“ na zahradě.

Užili jsme si spoustu radosti a veselí. Přejeme vám, ať se vám to o víkendu také podaří. Saša, Míša, Lenka a Lenka