Milí rodiče,
společné téma tohoto týdne bylo nastartováno vyprávěním příběhu o zlobivém Maxovi, který neposlouchal maminku, neuklízel si hračky, odmlouval, vztekal se… Povídali jsme si, jak maminka vypadá, když se zlobí, a to jsme také malovali. Společně jsme zjišťovali, proč Max (děti) vlastně zlobí. Odpovědi jste si mohli přečíst v šatně. Je na nás dospělých, jak s těmito informacemi od dětí naložíme. Zamyslete se nad tím, zda děti nezlobí také z přemíry času stráveném na tabletech, při bojovných hrách, na YouTube. Z vyprávění vyplývá, že je to totiž dost častá aktivita dětí doma. Věřte, že je z jednání dětí poznat, jak děti tráví odpoledne. Moc se tedy přimlouváme za jeho omezení.
Vyvrcholením čtrnáctidenního tématu byla pohádka „Tam, kde žijí divočiny“. Děti si užily řádění, divoký tanec Tartas, ale také velké zamyšlení nad tím, kde se divočiny vzaly. Zda by se do divočiny chtěly dostat a jestli za to zlobení stojí. Ať už doma nebo ve školce. Odpověď byla jasná „ Nééé, doma u maminky je nejlépe a ve třídě zlobení také nechceme“. Celou pohádku si nechte vyprávět a můžete na ní doma navázat. Věříme, že společné působení nás i vás, přinese pozitivní výsledek.
Při činnostech děti uplatňovaly fantazii, procvičovaly časové pojmy. Dny v týdnu, názvy měsíců, roční období, jednotlivé části dne. Děti i nadále posilovaly prosociální chování ve vztahu k ostatním. Dokázaly a dokáží rozlišit zlobení ve hře a v reálu. Ví, že konflikt se neřeší ránou ani ubližováním druhému.
Každý den trávíme venku. Jelikož nechceme dávat dětem roušky, tak zatím pouze na zahradě (jen déšť je překážkou, zůstává zde hodně vody a ve větším počtu dětí, není pobyt moc reálný). Snad se dočkáme i nějaké vycházky a pěšího výletu bez roušek.
Zatím musíte na výlet sami, třeba zrovna o víkendu. Těšíme se na vyprávění dětí o tom, kde jste byli.
Hezký víkend plný úsměvů Saša, Míša, Lenka a Lenka
