Hele, hele, copak to tu asi je? Co se nám schovalo pod dekou? Něco bylo dlouhé, něco krátké, něco zahnuté, hrbolaté, něco hrubé a něco hladké. Byla to zelenina, kterou jsme poznávali po hmatu, po čichu a něco jsme i ochutnali. Popisovali jsme její barvu, tvar. Ten jsme si zkoušeli i pohybově ztvárnit. Rozkládali jsme slova na slabiky, určovali jsme první hlásku, vysvětlili jsme si význam vitaminů a řekli jsme si, proč je pro nás zelenina, ale i ovoce, tak důležité. Pověděli jsme si, kde jednotlivá zelenina roste, a tak jsme se zaměřili na orientaci v prostoru a na správné užívání předložek “na”, “pod”, “v”.
Další den jsme se podívali na ovoce. Ovoce, stejně jako zeleninu, jsme popisovali, určovali barvu, pohybově ztvárňovali jeho tvar. Vytleskávali jsme slabiky a určovali první hlásku. Ukázali jsme si, kde roste ovoce. Připomněli jsme si, jak roste strom. Pohybově jsme ztvárnili růst semínka, ze kterého vyroste ovocný strom. Určovali jsme, kdo z nás – ovocných stromů, je nejvyšší, a který nejnižší. Řekli jsme si, z čeho se strom skládá – kořen, kmen, koruna. Přišli jsme na to, že slovo “koruna” může mít více významů. Pak jsme ovocné stromy skládali z dřívek a určovali jsme, který ze vzniklých stromů je ten nejvyšší x nejnižší, menší x větší.
Společně jsme si také připomněli pohádku “O veliké řepě”. Pohádku jsme řadili dle posloupnosti a nakonec jsme si ji i sami zahráli.
V pátek si děti v rámci tělocviku zacvičily.
Příští týden nás opět čeká návštěva solné jeskyně a pro nahlášené děti vyšetření zraku.
Klidný víkend přejí Terka, Verča, Janička
