Milí rodiče a milé žabičky,
cupe dupe v lese,
nůši jehel nese.
Kdo je to?
No přece …
Kam se ten ježek schoval? Kde bydlí? Čím se živí?
Ježek je zvířátko, které v přírodě často nepotkáme. Je to proto, že přes den většinou spí a probouzí se, až když my jdeme spát.
S dětmi jsme si vyšli na procházku do chuchelského háje. Domluvili jsme se, že budeme společně hledat místa, která jsou pro výskyt ježků vhodná, kde by se ježkovi mohlo dobře dařit a kde možná právě spí. Přestože jsme děti upozorňovaly, že nejdeme hledat ježka, ale jen místo, kde by se mohl vyskytovat, děti se nevzdaly naděje a ježka i přesto hledaly.
Do jejich ukázněného pátrání po lese ( snažily se ježka nevyplašit ) jsme nezasahovaly a pouze je sledovaly.Děti procházely místa, o kterých jsme mluvili.
Ježka bohužel nenašli, ale z jejich chování bylo zřejmé, že dobře vědí, která místa jsou pro ježka ideální a která ne.
Najít ježka není jen tak. Ale proč si ježka nevyrobit? A tak jsme si prohlíželi obrázky a atlas, abychom věděli, jak ježek vypadá. Zahráli jsme si na hledání ježků ve třídě. Každý si našel svého. Pak jsme jim společně vybrali něco dobrého k snědku.
Teď už víme, že to nejsou jablíčka, ale hmyz, žížaly a červíci.
A z čeho jsme vyráběli naše ježky?
Z kaštanů a dřívek. Malováním na kaštany – ježčí miminka. Tvořením z modelíny a klacíků, vycpali jsme punčošku a obalili ji bodláky. Na papír jsme obtiskli ruce a dolepili obličej, nebo jsme roztírali barevné bodliny malované křídou. Krásní byli i ježci sestavení na koberci z barevných dřívek.
A jakou jsme se učili básničku?
VE SPADANÉM LISTÍ V TRÁVĚ
běhá ježek s ježčaty,
záda jako jehelníček,
na bříšku je nahatý.
Ježek je noční tvor a řídí se převážně čichem. A tak jsme si v pátek zahráli hru na čichanou. Se zavázanýma očima jsme hledali aromatické potraviny a předměty po čichu. Také jsme určovali, co vlastně cítíme.
Chvílemi u toho děti funěly jako ti ježci. Důležité ale je, že jsme si to společně moc užili.
Přejeme Vám krásný víkend,
Anet, Luci a Lenka
